Tahle škola vznikla z lásky. Z lásky k vlastním dětem a k nám samým. Nechtěli jsme dávat děti do prostředí, které je anonymní, nevšímavé, bolavé, frustrované a frustrující. Kde na lásku není čas a prostor. Nechtěli jsme to dělat jim, ani sobě.

My ho v lesní máme, čas i prostor pro lásku. Kvete mezi dětmi, mezi průvodci a dětmi a taky mezi průvodci. A kvete taky pro stromy, květy, vítr a ptáky, brouky, žížaly a Zemi. Vnímáme se, nasloucháme si, pomáháme si, hledáme cesty a pochopení, když něco drhne, když způsobíme bolest. Vyživuje nás, dělá v nás radost a bezpečí, spokojenost.

Je nás ve škole málo, dobře se známe a chceme spolu být. Menší děti mají čas a důvěru jít se potulit s průvodci, když mají potřebu. A můžou. Velcí mají prostor a čas popovídat si s průvodci. Můžou. Dělají to často, každý den, co tam jsme. Každý den se sebe dotýkáme slovy, pohlazením, objetími, úsměvy. Je nám tak dobře. Máme na to prostor. V sobě.