Domškoláctví je velká dobrodružná výzva, se vším co dobrodružství představuje: objevování, krásu, překvapení, strach, svobodu, pochybnosti, radost, růst, údiv, zábavu. Je to jako plout mimo silný proud, objevovat skryté zátočinky a čarukrásné tůňky.

Domškoláci jsou jako semínka uchycená někde u břehu. Klíčí a rostou si tak trochu více či méně po svém. Kolem nich to proudí a plyne. Někdy některé proud strhne, někdy se s proudem svezou, někdy ho z různých důvodů potřebují. Tam na tom břehu je to někdy těžké pozorovat, jak voda kolem proudí a jak je na první pohled silná a dravá. Ať je to v proudu jakkoliv pohodlnější, nese to s sebou i to, že o tom, kam vás to zanese, rozhoduje do značné míry proud sám, už ne tolik semínka samotná.

Tam na tom našem lesoškolácko-domškoláckém břehu tvoříme jemné, jiskřivé pramínky. Někdy se jimi necháme nést. Jen tak silně, abychom mohli pozorovat, jestli nás to nese, kam potřebujeme. Jen tak jemně, abychom pohodlně a bezpečně vystoupili na břeh a rozhlédli se, kde zrovna jsme, je-li potřeba. Na Rybských pasekách máme malý hezký potůček. Stráží ho krásná stará, trpělivá a odhodlaná vrba.